1. lékařská fakulta Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova Klinika rehabilitačního lékařství 1.LF UK a VFN
josmart 06.04.2018

Historie oboru Rehabilitace

Slovo rehabilitace se u nás v Československé republice vynořilo až po Druhé světové válce, když nám přišlo z USA.
V Americe pojem rehabilitace začala používat armáda již během 1. světové války pro koordinovanou pomoc zraněným vojákům při jejich návratu do civilního života. O tom, jak nazvat tuto pomoc, se vedla v americké armádě delší rozprava. Hledal se vhodný název, který by neoznačil člověka nějak negativně jako např. crippl, nebo invalida. Rehabilitace měla od počátku mimo praktického stručného a chytrého názvu i značný význam morální. Společnost s ním spojovala odpovědnost za následky, které mladý člověk utrpěl jako voják ve válce. Přesahovala svým významem i pojem choroby z povolání nebo postižení pracovním úrazem.
Američané rehabilitaci již v roce 1918 uzákonili pro vojáky a v r. 1924 i pro civilní obyvatelstvo. Od té doby mají již celkem 6 zákonů, které se k rehabilitaci vztahují. V té době také vznikala International Society for the Wellfare of Cripples (ISWC), které se účastnilo 51 států. V roce l960 se přejmenovala na International Society for Rehabilitation of Disabled (ISRD) a v roce 1975 na Rehabilitation International (RI). Ta pak spolu s WHO a OSN podporuje mezinárodní program rehabilitace v celém světě.
V České zemi tenkrát ještě v Rakousko- Uherské monarchii byla rovněž dobře rozvinuta pomoc zraněným vojákům organizovaná v ústavu na Vyšehradě v Praze prof. MUDr Rudolfem Jedličkou. V ústavu byl v r. 1916 publikován dodnes moderní program nazvaný „Péče o mrzáky, zvláště vojíny - válečné invalidy k práci výdělečné“.
Z historického hlediska je také zajímavá naše Invalidovna v Karlíně, kterou založil císař Karel V. a dále rozvinula císařovna Marie Terezie pro válečné invalidy. Vzorem jí byl francouzský Hôtel des Invalides který vybudoval Král Ludvík XIV pro své zraněné vojáky“Velké armády“. Ústav je v Paříži dodnes aktivní a pořádají se v něm i mezinárodní rehabilitační konference.
Po Druhé světové válce byly k nám do Československa pozvány kvalifikované fyzioterapeutky ze Spojených Států, které vyučovaly fyzioterapii, a počalo se jim říkat „rehabilitační pracovnice“. Poněkud zkratkově se počala rehabilitace ztotožňovat s pohybovou terapií. Neměli jsme zraněné vojáky, ale vzniklo několik velmi rozsáhlých epidemií dětské obrny ( poliomyelitis anterior acuta), při kterých byla využita léčebná metoda sestry Kenny. Vznikla velmi aktivní svépomocná organizace poliomyelitiků, která se poněkud podobala organizacím vojáků. Poliomyelitis postihovala převážně děti a mladé lidi s velmi dobrou inteligencí.
Zvláštní pozornost si zasluhuje fyziatrie, která má v u nás velkou tradici. Vznikla v roce 1913 jako jedna z prvních vědeckých společností, kterou založil dvorní rada prof. MUDr. Strouhal. Oznámení znělo: „ Slovutný pane! (paní tenkrát v medicíně neexistovaly). Podepsaní oznamují Vám, že se v březnu 1913 ustavila „Česká společnost pro fyzikální medicínu v Praze“. Jednatelem byl zvolen MUDr. E.Cmunt. Již na podzim r. 1913 se připojili lázeňští lékaři, kteří představovali velkou odbornou a kulturní veličinu, související s naší mezinárodní tradicí lázeňství. V r. 1951 byla všechna fyziatrická oddělení autoritativně přejmenována na rehabilitační. Bylo zrušeno Ministerstvo soc.péče s odůvodněním že v socialismu nebudou sociální problémy. (Na Slovensku nikdy pojem fyziatrické oddělení nezrušili.)
Na doporučení Mezinárodní Organizace Práce (MOP) se ukázala nutnost věnovat kvalitnější péči občanům se zdravotním postižením a zlepšit pomoc při jejich pracovním uplatnění. Po zrušení Ministerstva sociální péče byl při Státním úřadu sociálního zabezpečení (SÚSZ) zřízen v roce 1952 odbor rehabilitace.
V roce 1962 inicioval tenkrát ještě asistent dnešní Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. založení Rehabilitační společnosti v Československé Lékařské Společnosti J.E. Purkyně. Hlavní program byl stanoven jako vědecké zkoumání problému vertebrogenních syndromů a léčebných účinků manuální medicíny. Předsedou celé rehabilitační společnosti byl zvolen Doc. MUDr. Karel Obrda, CSc. a prof.MUDr Karel Lewit, DrSc. se stal předsedou komise pro manuální medicínu.
Po roce 1972 se rozšířila spolupráce s ministerstev zdravotnictví a školství. Podkladem byl zákon o Národním pojištění a návrh nových předpisů pro zlepšování péče o děti a mládež se zdravotně postižením a o rozvoj speciálního školství.
Dne 31.července 1973 ve Věstníku MZ č.33 vyšla koncepce Fyziatrie, Balneologie a Léčebné rehabilitace (FBLR).
Další důležitá událost v organizaci koordinované rehabilitace se stala roku 1975. OSN vydalo deklaraci práv disabilních občanů. Přijatá na 2433 plenární schůzi OSN 9.prosince 1975. Deklarace měla velký celosvětový ohlas. Nejvýrazněji se programu ujala již zmíněná Rehabilitation International, která připravila Chartu Na Osmdesátá Léta. Charta na osmdesátá léta byla vypracována na základě široké mezinárodní spolupráce, která vyvrcholila na 14. světovém kongresu RI ve Winnipegu (Kanada) 26.července 1980, kde se Charta deklarovala a předala celosvětové veřejnosti.V Chartě bylo překvapující úvodní zjištění, že na světe žije více než 500 milionů osob s disabilitou a ve všech zemích že nejméně každý desátý člověk je postižen tělesnou, duševní nebo smyslovou poruchou. V odstavci 16 zmíněné Charty je pak definována rehabilitace. Rehabilitace je proces, při kterém kombinovaná a koordinovaná uplatnění lékařských, sociálních, výchovných a pracovních opatření má disabilním osobám umožnit pozvednout se na nejvyšší možnou funkční úroveň a plně se zařadit do společnosti.


Vznik Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1.LF UK

Na naši lékařskou fakultu přinesl pojem rehabilitace prof. MUDr. K. Henner, který získal od WHO po válce půlroční stipendium na neurologickou kliniku do USA. Když se vrátil, inspiroval asistenta, později docenta MUDr. K. Obrdu CSc., aby na klinice založil ihned oddělení, které jak uváděl, v Americe mají na každé neurologické klinice a nazývají jej rehabilitací. Doc. MUDr. Karel Obrda, CSc. se pak stal významnou osobností pro rehabilitaci v rámci nejen naší fakulty ale v rozsahu celé republiky.
Po druhé světové válce existovaly v Praze dvě Fakultní nemocnice (FN) I a II. FN I spadala pod Krajský národní výbor Prahy (KNV) a FN II pod Ústav národního zdraví Praha (ÚNZ). Rehabilitace vznikala na obou ortopedických klinikách, na III. interní klinice v suterénu budovy tzv. Divizní nemocnice, na VI. interní klinice pod kterou spadal Balneologický a fyziatrický ústav na Albertově personálně propojený s Výzkumným ústavem revmatologickým, na Psychiatrické klinice a především na Neurologické klinice.
Na Neurologické klinice se od počátku rehabilitační program spojoval s vědeckým a výzkumným úsilím, které bylo korunováno úspěchem, když Světová federace neurologie určila Prahu jako sídlo komise pro neurologickou rehabilitaci pro celou východní a střední Evropu.
V r. 1965 byla vydána směrnice Ministerstva zdravotnictví o centralizaci rehabilitačních programů v nemocnicích. Ve Fakultní nemocnici II byly spojeny rehabilitační programy pod zdravotnické zařízení (primariát) které bylo umístěno na III. interní klinice, kde byl vedoucím lékařem neurolog Doc. MUDr. Kalel Obrda CSc.,který měl svého léčebně preventivního zástupce MUDr. S. Kopernického. Každá klinika měla stanovena styčného lékaře pro rehabilitaci a sbor těchto odborníků v obou Fakultních nemocnicích koordinoval a řídil Doc. MUDr K.Obrda CSc.
Když pak doc. MUDr K.Obrda CSc na delší dobu odešel pracovně do ciziny, byl jeho zástupcem a od r.1980 vedoucím rehabilitačního odd. Fakultní nemocnice 2 jmenová tehdy ještě Doc. MUDr. Jan Pfeiffer, CSc., který pak byl pověřen i fakultním rozvojem rehabilitace. Od r. 1982 vznikla Katedra léčebné rehabilitace a od r. 1986 byl jmenován prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. přednostou samostatné Kliniky rehabilitačního lékařství, která se soustředila na rozvoj rehabilitace v moderním pojetí podle směrnic Světové Organizace Zdraví. Klinika přijala do svého středu Výzkumný ústav protetický, vedený Doc.MUDr I.Hadrabou CSc. Tato spolupráce se bohužel později neudržela vzhledem k privatizačnímu úsilí ve sféře protetiky. Klinika dále rozvinula velmi intenzivní spolupráci se sférou sociální medicíny a to především v oblasti posudkového lékařství.Velmi plodná byla také spolupráce s Výrobním podnikem Svazu Invalidů META, kde doc. PhDr V. Hanzel CSc organizoval na svou dobu zcela avantgardní výcvik duševních prací v spojitosti s počítači, kde pracovali tzv. osoby invalidní, hlavně paraplegici.
Od r. 1993 byl přednostou kliniky jmenován Doc. MUDr J. Votava, CSc. a od r.2004 je vedoucím Kliniky Doc. MUDr. O.Švestková, Ph.D.
Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN ve spolupráci s Národní radou pro osoby zdravotně postižených se zasloužila o české vydání Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO. Tato klasifikace se má používat v ČR od 1.7. 2010.

 

počet zobrazení: 368 poslední aktualizace: josmart, 06.04.2018
Hodnocení: Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.